Fast fashion, problém konzumních řetězců

 

fastfash_1

 

Fast fashion svět je všude kolem nás. Obklopuje nás ze všech stran a cílí pomalu i na ty nejnižší věkové kategorie.

Jsme v jeho područí ještě dřív, než si to začneme uvědomovat. Mnoho maminek volí velké řetězce s módou, kde nakupují pro své ještě nenarozené děti veškeré vybavení na několik měsíců dopředu. Před Vánoci, po Vánocích, když se střídají všechna roční období, Black Friday, slevy na nás křičí z velkých billboardů, reklam na internetu, letácích ve schránkách: “KUP SI MĚ!!! ZLEVNĚNO O 80 %. TO MUSÍŠ MÍT. “ Vážně to ale musíš mít? Odpověz si upřímně na otázku. Potřebuješ mít několik kalhot, nebo několik desítek triček? Nepotřebuješ. Jsou to jen věci. Věci, které po letech stejnak vytřídíš a na většinu se podíváš a řekneš si: “Ty jo, tohle tričko se mi vlastně nikdy ani nelíbilo. Tohle jsem na sobě měla jen jednou. Tohle mi bylo malé/velké, ale stejně jsem si to koupila.” 

Hromadění zbytečných věcí je ale pouze jednou částí problému rychlé módy.

 

Pojďme se podívat a zamyslet nad těmi závažnějšími aspekty fast fashion problematiky. 

 

1. Módní průmysl je druhým největším znečišťovatelem na světě 

Mnoho lidí si láme hlavu tím, jak vlastně výroba oblečení může způsobovat znečišťování planety. Čím to je, že velké módní řetězce jako Zara, H&M a další jsou neekologičtí? Co ovlivňuje znečišťování vody, půdy a ovzduší, které mají právě tyto značky na svědomí? 

V prvé řadě, abychom pochopili důsledky, musíme znát i pohnutky. Tedy, proč? Proč se módní řetězce chovají tak, jak můžeme sledovat? Za vším hledej peníze. Fast fashion řetězce sledují dlouhodobě trendy z módních přehlídek. Nicméně ne každý si tyto kolekce může dovolit. Proto využívají levně dostupné materiály. Ceny pro nás díky tomu klesají a oblečení se rázem stává dostupnější. Někteří kopírují celé kolekce, někdo si vezme pouze nějaké trendy, které jsou aktuálně v kurzu a tuší, že se budou dobře prodávat.  

Nicméně nejedná se o prodej trendů jednou za půl roku. Řetězce se na nás snaží cílit každou chvíli, takže můžeme sledovat zaplněné regály, když se mění roční období, reaguje se kolekcí back to school a jinými. Pokud takový řetězec navštívíte, můžete si povšimnout, že oblečení se z věšáků nestačí ani vyprodat a už tam míří nová cílená reklama. 

A co konkrétní případy znečišťování? Například na výrobu jednoho bavlněného trička je spotřebováno 2 700 litrů vody. To se rovná spotřebě vody na jednoho člověka na 2,5 roku. 

Problémem je, že řetězce na výrobu používají místo kvalitních materiálů syntetické, různé chemikálie, mikroplasty či škodlivé barvy. Často používaný materiálem bývá polyester pocházející z fosilních paliv. Jeho dopady na globální oteplování nejsou tajemstvím. Navíc může při praní uvolňovat mikrovlákna, a to má za následek zvýšení plastů v oceánech.

Nesmíme opomenout ani na vliv průmyslu na zvířata. Kvůli používání různých chemikálií a mikrovláken, které si nacházejí cestu do vodních kanálů, je zvířata mohou snadno požít a způsobit si tím smrt. 

Pokud pro vás tato část nebyla přesvědčivá, abyste se těmto řetězcům vyhýbali, možná vás osloví ta další. 

 

2. Problém etické stránky 

Slyšeli jste o pojmech Sweatshop či zřícení komplexu Rana Plaza v Bangladéši? Pokud ne, tak mají jedno společné, a to velmi špatné pracovní podmínky, dost často daleko za hranicí legálnosti. 

Dělníci často pobírají nízké mzdy. Kolikrát jim ani ne vyplacena. Časté přesčasy a ničím výjimečným není ani dětská práce. To vše se skrývá pod pojmem Sweatshop. Surové zacházení či nemít nárok na nemocenskou? Nic neobvyklého.  

Pro nás jsou kolikrát pracovní práva samozřejmostí a ani si neuvědomujeme, že tito lidé stejnou možnost nemají. 

Nicméně událost z roku 2013, kdy se zřítil komplex Rana Plaza v Bangladéši byl jeden z největších veřejných budíčků, které jsme jako společnost potřebovali. Přestože den před nehodou přišlo varování od statiků, aby nikdo do budovy nechodil, majitel textilní továrny zprávu ignoroval a zaměstnance donutil do práce přijít. Zřícení budovy vyústilo ve smrt více než 1 000 lidí, převážně žen. 

Tato tragédie vznesla otázku, za jakých podmínek zaměstnanci pracují. Stále se ale o této tématice nemluví dostatečně nahlas. Přestože velké řetězce hlásají, že se u nich tyto věci nedějí, stále k tomu dochází. Aktuálně to můžeme sledovat v Číně s Ujgury. Firmy jako H&M, Zara a další prohlásily, že nebudou využívat Ujgury k nucené práci. Čína však zahájila mediální nátlak proti všem těmto firmám. Využila své celebrity, aby přestali s těmito značkami spolupracovat a využila média pro mediální kampaň proti těmto koncernům. Jak se dalo bohužel čekat, některé značky začaly stahovat svá oznámení, jiní se snažili napravit vztahy ještě horším způsobem. Známá značka Hugo Boss, která to vždy uměla táhnout s jakýmkoli režimem, viz. nacistické Německo, dokonce vydala prohlášení, jak je bavlna ze Sin-ťiangu nejlepší a čínská vláda má jejich podporu. Jedná se o tu bavlnu, na jejíž výrobu jsou právě využívání Ujgurové v pracovních táborech. 

Moc se toho tedy nezměnilo. Mnohé velké značky sice hlásají, jak se vydávají směrem k slow fashion nebo že podnikají kroky ke zmírnění svých dopadů na životní prostředí, ale povětšinou je to opravdu jen dobrý marketing. 

 

3. Greenwashing

Co se pod tímto pojmem skrývá? Podívejte se na stránky těchto řetězců s rychlou módou, například na H&M, C&A, New Yorker, Zara, Mango a jiné. Co mají společného? U každého najdete podobnou záložku jako udržitelnost, recyklace a podobně. 

Zní to hezky, že? Snaží se v rámci možností o nějakou udržitelnost, něco přece dělají. Každá snaha je dobrá. Ne. Je to opět pouze marketing. Má to v nás pouze vyvolat dojem, že jejich pole působení se rozšiřuje ekologickým směrem, aby například zakryli fakt, že naopak loňský rok firma svou produkcí znečistila planetu ještě více než rok předcházející. 

Bohužel pro planetu to nepřináší vůbec nic a v množství oblečení, které daný řetězec vyprodukuje, nemůžeme říct, že to má “alespoň nějaké“ kladné výsledky.  

 

4. Vliv influencerů na fast fashion 

Jedná se o poměrně kontroverzní bod, nicméně u některých influencerů bude asi souviset s předchozí problematikou, kdy se oni sami nachytali na greenwashing dané firmy a šíří tuto “osvětu” dále.

Sociální sítě jsou pro fast fashion prodejce zlatým grálem. Měli jsme sice možnost sledovat trend nástupu slow fashion, kdy lidé volí možnost nákupu v sekáčích, opravují si oblečení nebo si danou věc předělají na úplně něco jiného. Nicméně na Instagramu a jiných sociálních sítích je to pořád jen kapka v moři a nemůžeme proto říct, že udržitelnost zažívá nějaký velký boom.  

Naopak nám tu nastoupil nový pojem ultra fast fashion. Ten funguje právě díky sítím a jejich algoritmům. Vytvoří se nejdříve malá kolekce a podle zájmu se pak vytvoří větší množství. To vše třeba v rámci dvou týdnů, což je mnohem rychlejší oproti klasickým kolekcím. Takových produktů se na stránkách objevují stovky týdně a ceny jsou nízké. 

Tímto se vracíme zpět k influencerům. Módní značky je využívají velmi rádi a velmi často. Ruku na srdce, kdo se nikdy nenechal někým zinfluencovat a nekoupil si nějaký produkt, protože ho zrovna viděl u svého oblíbence?  

Taková módní značka využívá několik profilů a pokud sledujete více než jeden z nich, tak si můžete všimnout, že vždy jednou za čas každý z nich dělá přehlídku nového oblečení – stories, reels, příspěvky. Prostě vše, co daná síť umožňuje. Jsou tam odkazy na stránky daných značek, kde se, co dá sehnat. Je spuštěná cílená reklama. Většina influencerů dostane do ruky kolekci dříve, než je dostupná pro nás všechny. Cílem je nás nalákat, abych sledovali dané věci a začali toužit po nich toužit. Aby se v nás probudil ten známý pocit, že danou věc prostě musíme vlastnit.  

 

5. Jak se tomu bránit? 

Začněme každý sám u sebe. Nakupujme opravdu to, co nutně potřebujeme. Zbavme se nešvarů, kdy si nutně musím koupit nové tričko, aby mi ladilo k těm krásným kalhotám, které jsem si koupila.  

Máme mnoho možností, které zvolit. Nakupovat u lokálních prodejců, kteří využívají kvalitní materiály. Ano, tričko vás vyjde třeba na 500 Kč, berte to ale jako investici do sebe a do planety. Takové tričko vám vydrží léta. Kdežto to za stovku byste za chvíli vyhodili. Nebo můžete využít některý z mnoha dostupných sekáčů, dost jich má i e-shopy. Poslední možnost pro zručné ruce je upcyklace oblečení. 

Rozhodně si však nic nevyčítejte. Čas od času se každému může stát, že mu v rukou skončí něco od těchto prodejců.

 

Stoprocentně se tomu vyhnout nejspíš nedá, ale vždy se dá jít udržitelnosti co nejvíce naproti. Jedná se o dlouhou cestu, proto je nejlepší začít krůček po krůčku, od těch nejjednodušších věcí až k těm složitějším.  

 

Autorka: Nikola Němcová

Korektura: Lenka Jacková