Absolventský dokumentární film od Kateř Tureček s názvem Lidi (2022) nabízí unikátní vhled do života nebinárních a trans* lidí v České republice, přičemž se nezaměřuje pouze na jejich starosti a trápení, což právě často bývá ústředním motivem v tvorbě věnující se minoritním skupinám ve společnosti, která nahlíží na jejich „strastiplné osudy“ inherentně z negativního pohledu (1), nýbrž zobrazuje také momenty pozitivního charakteru, okamžiky tzv. genderové euforie (2) apod. Přestože je dokument postaven na osobním příběhu Tureček, slouží také jako základ pro širší náhled na postavení nebinárních a trans* lidí v české společnosti; soukromé je totiž vždy politické.
Intimní, někdy až dojemné chvilky z osobního života, kdy Tureček ukazuje své matce, jakým způsobem si bolestivě tejpuje prsa, nebo když spolu v rodných Mikulčicích při vaření promlouvají o kráse a genderové konformaci, střídají obrazy politického rázu, které jsou však v dokumentu zachyceny se satirickou konotací; nikoliv však ve smyslu eufemistickém, nýbrž jednoduše zábavném, vtahují diváky do víru dění. Příkladem je scéna, kdy Lenka Králová, česká publicistka, režisérka a trans žena, stojí před českým národem a simuluje situaci, kdy prezident Miloš Zeman pronáší svůj coming out jakožto Mili Zemanů a bojuje za práva trans* osob. Mnohé scény, se kterými se jistě může ztotožnit spousta (nejen) queer lidí, mají někdy hořkosladký nádech; kupříkladu situace, kdy je sice ze strany blízkých cítit určité přijetí a respekt, ale přesto stále jisté neporozumění, neustálé upozorňování na korektní jazyk či připomínání „nového“ jména rodičům.
Přestože Mili Zemanů čelí svému coming outu s hrdostí a veřejně, dokument se věnuje mimo jiné i tomu, že coming out nemusí být grandiózním momentem v životě jedince, nýbrž může jít spíše o určitý proces, o jakési vynoření z mlhy nebo třeba jen o uvědomění při jízdě autobusem. Nikdo svůj coming out nikomu nedluží, stejně jako nebinární a trans* lidé nikomu nedluží androgynii (3), která je na non-cisgender (4) osoby často (neprávem) kladena, ani top surgery (5) – obecně není na místě domáhat se přijetí celého procesu tranzice, který je naším státem nesmyslně určen a vyžadován. Změna našeho vzhledu, vystupování nebo vnější prezentace v době, kdy dochází k transformaci nahlížení na sebe sama a na svůj gender v našem vnitřním světě, není v žádném případě povinností. Všechny tyto akty vyžadované normativní společností, jsou totiž ve skutečnosti zpětným sklouzáváním do stereotypu a přitakáváním ortodoxně pojímané binaritě genderu, čemuž se právě chceme vzepřít.
Kateř Tureček nejen dokumentárně a umělecky, ale hlavně citlivě a autenticky znázorňuje žitou zkušenost nebinárních a trans* lidí v České republice, přičemž přináší příjemnou směs ironie a satiry vyváženou vážností a křehkostí. Film nastiňuje nejen témata obvykle spojovaná s prožitky queer osob (coming out, genderová euforie, genderová dysforie apod.), nýbrž také kreativně zpracovává motivy, které na první pohled do kvíření (6) nespadají. Jde například o Jízdu králů patřící pod UNESCO, která je součástí převážně konzervativního a tradičního prostředí folklóru a která spočívá v tom, že se mladí chlapci převléknou do ozdobných ženských šatů a prochází rituálem, aby se z nich stali muži, nebo o ztvárnění pravěku, které ilustruje vytvoření pomyslného kmene, který je pro queer osoby důležitý a potřebný; protože emancipace nastává společně. (7)
ŠÍŘENÍ A DALŠÍ PROMÍTÁNÍ FILMU MŮŽETE PODPOŘIT V DONIO KAMPANI TADY
Poznámky:
(1) Na což také Tureček upozorňuje při Q&A po promítání filmu v rámci stávky za klima na FF UK, přičemž si stěžuje na nedostatek literatury o genderové euforii, na který narazilx při bádání v rámci psaní své diplomové práce, zatímco zdroje pojednávající o genderové dysforii akademickému zkoumání dominují. Rozdíl mezi genderovou dysforií a genderovou euforií viz následující poznámka.
(2) Genderovou euforii „lze definovat jako šťastný pocit správnosti, kterého lze dosáhnout, když se genderová identita člověka shoduje s jeho vnější genderovou prezentací a když je vnímán jako gender, kterým je (…)“ Opakem genderové euforie je genderová dysforie, se kterou se setkáváme o dost častěji. „Genderovou dysforii lze popsat jako negativní pocit z nesouladu mezi genderovou identitou a pohlavím přiděleným při narození.“ Viz instagramový příspěvek @respektuju z 24. dubna 2022
(3) Androgynie je jakási směs stereotypně „mužských“ a stereotypně „ženských“ znaků a charakteristik, jistá genderová nejednoznačnost, kombinace maskulinity a feminity, která se může promítat nejen do sexuální či genderové identity, ale také třeba do módy apod.
(4) Non-cisgender lidé jsou všichni, kteří nespadají do kategorie cisgender lidí, tj. do kategorie lidí, jejichž genderová identita se shoduje s pohlavím, které jim bylo přisouzeno po narození. Genderová identita non-cisgender lidí se tedy neshoduje s pohlavím, které jim bylo po narození přisouzeno.
(5) Top surgery je typ genderově afirmativní operace, kdy dochází k maskulinizaci či k feminizaci hrudi, resp. k odstranění či k zvětšení prsní tkáně, často včetně úpravy tvaru a polohy bradavek.
(6) Kvíření je český ekvivalent anglického výrazu queering, přičemž se jedná o slovesný tvar slova queer – je tedy pochopitelné, že stejně jako queer má i kvíření více významů a můžeme na něj nahlížet z mnoha úhlů. V tomto kontextu mám na mysli kvíření jakožto aplikaci queer prismatu na danou věc, tj. je-li něco „kvířeno“, jistým způsobem se ona věc vymezuje proti heteronormativitě, vymyká se tradičnímu pohledu na gender, sexualitu, maskulinitu, feminitu a další.
(7) Doplnění ohledně folklorních tradic, vyobrazení pravěkých kmenů a další vychází z odpovědí při Q&A, jež Tureček poskytlx po promítání filmu na FF UK v rámci stávky za klima.
Text: Anna Oliva
Korekce: Aneta Dvořáková, Kamila Bocková